Páteční odpoledne a noc ze 4. na 5. listopadu patřily v naší škole oslavám původně keltského svátku předvečera Všech svatých Halloweenu. Dobrovolníci z řad šesté a osmé třídy si pro své mladší spolužáky ze čtvrté a páté třídy připravili tvořivé a dobrodružné odpoledne s podvečerem. Nápad, který se zrodil na druhé schůzce školního parlamentu, začali žáci spontánně měsíc před samotným konáním akce ve svém volném čase připravovat. Odpolední program začal pro osmnáct čtvrťáků a páťáků v 16:00. Většina účastníků dorazila v typických kostýmech a nijak se tak tedy nelišila od organizátorů akce, kteří je již ve svých maskách, převlecích a obličejových malůvkách očekávali. Následovalo rozdělení do družstev dle barev – žlutí, červení a zelení a dále se týmy věnovaly dlabání dýně, činnosti tak příznačné pro toto období. V mezidobí se jejich starší spolužáci proměnili v rybáře, Sněhurky, trpaslíky a rozmístili na dobrodružnou stezku plnou úkolů. Úkolem jednotlivých družstev bylo totiž dle smyšlené pověsti najít a osvobodit duši chlapce, kterou její strážce po staletí hlídá. Na své pouti se šestice osvoboditelů setkala s čaroději, rybáři, čarodějnicí Minervou, výše zmíněnou Sněhurkou a podivnými pocestnými, kteří nenápadně vedli jejich kroky za získáním tří předmětů – magické houby, jablka a kamene mudrců. Získané předměty poutníci později směnili s Minervou za indicie k nalezení a osvobození duše. Minerva však každou skupinku po úspěšné směně odkázala do učebny, kde si dle svého uvážení mohly děti vyrobit některý z upomínkových předmětů – svícen, kostlivec, obrázek a zároveň se připravit na druhý a poslední díl pouti, kterým byla stezka odvahy, jež dvojice hledačů zavedla až ke strážci duše, kterému v nestřeženém okamžiku duši uloupili a odnesením osvobodili. Následoval odpočinek v připraveném kinosále u kreslené pohádky, či možnost dalšího vyrábění, nebo zpěvu za doprovodu kytary a rytmických nástrojů. Dle reakcí všech nejmladších zúčastněných bylo vidět, že je společně strávený čas velmi bavil. Na tvářích všech poutníků se po dokončení všech úkolů zračil úsměv, mísený s menší dávkou vyčerpání, osobní hrdosti a zadostiučinění po tak odvážném vystoupení, jakým bezesporu byl pohyb po tmavých školních chodbách, na kterých se to jen hemžilo všemožnými tajemnými bytostmi. Děkujeme všem organizátorům z řady šesté a osmé třídy, jejich třídním učitelům, paní učitelce Horsákové a Koudelkové, hlavním vedoucím akce Lucce Štěpánkové, Honzovi Peškovi a všem zaměstnancům školy, kteří se zasloužili o to, aby takováto akce mohla proběhnout. Žákům patří velký obdiv za jejich nasazení a obětavost.